Bom dia, boa tarde e boa noite.
Jsme už přes týden v Lisabonu a stále se tu nevyznáme,
bloudíme v metru, bloudíme v ulicích a kdyby Lucka občas nevytáhla
mobil s GPS, tak se snad i někdy ztratíme!
Zabydleli jsme se
v bytě na Rua Morais Soares, bydlí nás tu dohromady asi 9 ( tím počtem si
nejsem moc jistý, občas vidím v obývaku 20 lidí a jindy tu zas za celý den
nikoho nepotkáme). Jsou tu Španělé, Italové a Portugalky, naštěstí umí
anglicky, takže o tlachání není nouze. Popravdě ve škole je to povídání trochu
horší, většina z erasmáků mluví jako kdyby vyrůstali v Anglii, takže
se rozmlouváme pomalu, dokonce se někteří učitelé obrací na žáky
s hledáním správných anglických slovíček, ale nevzdáváme se! Času na to
máme dost, páč s rozvrhem jsme to teda nevyhráli, 5x týdně do školy je pro
naše cestovatelské choutky celkem zabiják!
I přes všechen volný i nevolný čas, který samozřejmě trávíme
studiem, musíme přiznat, že jsme objevovali i krásy nočního Lisabonu a
přilehlého oceánu. Centrum všeho nočního dění (Bairro Alto) nás zrovna
neuchvátilo – mrňavé uličky jsou narvané mrňavými bary, kam se vejde pět a půl
člověka, takže tento nebohý člověk je nucen stát venku na ulici spolu
s dalšími tisíci lidmi a dávat si pozor, aby mu někdo nevrazil do piva, no
asi jsme už za zenitem našich pařmenských životů, protože takhle opravdu ne.
Každopádně díky naší kamarádce z Rakouska jsme našli super bar, je to tak
20 min od nás a je důmyslně ukryt. Nějaký název baru nebo snad ceduli byste
hledali marně, prostě normální barák a bar vypadá jak u někoho doma, je tam
nádherná atmosféra, zahrádka a dj hraje super muziku, trošku mi to připomíná
Kulovnu, ale tady je to trochu živější a o něco větší:D Přes týden se toho moc
neděje nebo toho moc nestíháme, stále jsme měli nějaký zařizování atd atd. Ale
v sobotu jsme konečně vyzkoušeli surfing! Využili jsme akce od naší školy
a šli to zkusit. Nejdříve nám dredatý učitel vysvětlil co a jak a hned jsme šli
na to, Lucka samozřejmě chytla první vlnu a hned si na to stoupla, no nám
ostatním trochu spadla čelist. Ale nakonec se na to všichni taky postavili a
mohli jsme se pojuchat. Jelikož tady budeme celý rok, tak si nejspíš koupíme
board a neopren, jelikož neustálé půjčování by nás vyšlo podstatně dráž. Podle
místních se může v pohodě surfovat i v zimě, i když voda bude mít
15°, ale to v neoprenu hravě zvládneme!
Jednou takhle večer jsme si skočili okouknout portugalskou
národní zábavu – Fado. Je to hudební styl s kytarovým doprovodem, a zážitek
to byl suprový! Byli jsme v jednom klubu v Alfamě a zpěváci byli
úžasní, původně měl být na programu jeden zpěvák, ale ten postupně přemluvil
pár lidí z obecenstva, aby si taky zapěli píseň. Úplně paf jsme byli
z jedné postarší dámy, která se tak tak vyšplhala na pódium a pak to
rozjela v takovém stylu, že se to nedá popsat slovy.
Také jsme tu oslavili narozeniny, přichystali jsme
překvapení pro našeho kamaráda z Polska a čekali na něj v restauraci
s písničkou happy birthday. Ochutnali jsme čerstvého lososa, trošku popili
a jeli brzo domů, páč jsme byli unavení s velmi náročného dne, ke kterému
se teď vrátím. Nejdůležitější zpráva: konečně máme auto! Ale byla to námaha,
byl jsem domluvený s automechanikem, že přijedeme do Evory, vyzvednu si
auto a můžu zaplatit převodem, no jo ale týpek tam nebyl a nikdo jiný o naší
domluvě nevěděl. Bohužel tolik peněz v hotovosti u sebe většinou nenosím a
bankovní systém v Portugalsku je natolik vymakaný, že dovolí lidem vybrat
z bankomatu jen 400 Euro za den, takže v příjemně optimistické náladě
jsme si prošli všemi vychvalovanou Evoru (nevím, co na tom městě kdo vidí,
možná se nám nelíbila jen kvůli tomu, že jsem jí právě ten den nesnášel, ale už
tam vícekrát asi nemusím). Pak jsme
zkusili hodinu stopovat do Lisabonu v naději, že ušetříme pár éček, ale
bohužel se nezadařilo, takže zpátky na autobusový nádraží a skoro dvouhodinová
cesta domů. Další den jsem se už sám vrátil do Evory a tentokrát jsem odjel i
s autem a dokonce jsem i s autem dojel do Lisabonu! Cestou jsem se
projel po nejdelším mostě v Evropě ( má něco málo přes 17 km.), což byl
docela zážitek, sice to nemá na most v Číně (81 km), i tak jsem si užil
ten výhled. Takže teď tady budu dělat taxikáře, abych nějak vydělal ty peníze
nazpátek:D Ne, díky autu tady ušetříme spoustu peněz, páč autobusy a vlaky jsou
tu opravdu drahé, pro představu: 35 Euro stojí měsíční lítačka nebo 5 éček za
cestu na pláž, až se vrátíme do Prahy, tak cen za mhd si začnu asi víc vážit.
Dnes, neděle 29.9.2013, byl pro nás velký den! Vrhli jsme se
samotincí do vln oceánu u Costy Caparigy a zkoušeli si zaserfovat. Už máme naše
vlastní neopreny, takže jsme si půjčili jen prkna! Strávili jsme asi 5 hodin ve
vodě a občas jsme se na to i postavili. Abych se přiznal, tak to není zrovna
nejlehčí, ale jsme namlsaní z jůtubu a třeba za rok sjedem i nějakou tu
pořádnou vlnu a nejenom pěnu...ale i když si sjedeme jen ty malé vlnky, tak je
to úplně nejvíc nejlepší pocit.
Prozatím se s vámi loučíme, další příspěvek očekávejte již brzy.
Fado
Žádné komentáře:
Okomentovat