první Lisabonské dny

Bom dia, boa tarde e boa noite.

Jsme už přes týden v Lisabonu a stále se tu nevyznáme, bloudíme v metru, bloudíme v ulicích a kdyby Lucka občas nevytáhla mobil s GPS, tak se snad i někdy ztratíme!

 Zabydleli jsme se v bytě na Rua Morais Soares, bydlí nás tu dohromady asi 9 ( tím počtem si nejsem moc jistý, občas vidím v obývaku 20 lidí a jindy tu zas za celý den nikoho nepotkáme). Jsou tu Španělé, Italové a Portugalky, naštěstí umí anglicky, takže o tlachání není nouze. Popravdě ve škole je to povídání trochu horší, většina z erasmáků mluví jako kdyby vyrůstali v Anglii, takže se rozmlouváme pomalu, dokonce se někteří učitelé obrací na žáky s hledáním správných anglických slovíček, ale nevzdáváme se! Času na to máme dost, páč s rozvrhem jsme to teda nevyhráli, 5x týdně do školy je pro naše cestovatelské choutky celkem zabiják!

I přes všechen volný i nevolný čas, který samozřejmě trávíme studiem, musíme přiznat, že jsme objevovali i krásy nočního Lisabonu a přilehlého oceánu. Centrum všeho nočního dění (Bairro Alto) nás zrovna neuchvátilo – mrňavé uličky jsou narvané mrňavými bary, kam se vejde pět a půl člověka, takže tento nebohý člověk je nucen stát venku na ulici spolu s dalšími tisíci lidmi a dávat si pozor, aby mu někdo nevrazil do piva, no asi jsme už za zenitem našich pařmenských životů, protože takhle opravdu ne. Každopádně díky naší kamarádce z Rakouska jsme našli super bar, je to tak 20 min od nás a je důmyslně ukryt. Nějaký název baru nebo snad ceduli byste hledali marně, prostě normální barák a bar vypadá jak u někoho doma, je tam nádherná atmosféra, zahrádka a dj hraje super muziku, trošku mi to připomíná Kulovnu, ale tady je to trochu živější a o něco větší:D Přes týden se toho moc neděje nebo toho moc nestíháme, stále jsme měli nějaký zařizování atd atd. Ale v sobotu jsme konečně vyzkoušeli surfing! Využili jsme akce od naší školy a šli to zkusit. Nejdříve nám dredatý učitel vysvětlil co a jak a hned jsme šli na to, Lucka samozřejmě chytla první vlnu a hned si na to stoupla, no nám ostatním trochu spadla čelist. Ale nakonec se na to všichni taky postavili a mohli jsme se pojuchat. Jelikož tady budeme celý rok, tak si nejspíš koupíme board a neopren, jelikož neustálé půjčování by nás vyšlo podstatně dráž. Podle místních se může v pohodě surfovat i v zimě, i když voda bude mít 15°, ale to v neoprenu hravě zvládneme!

Jednou takhle večer jsme si skočili okouknout portugalskou národní zábavu – Fado. Je to hudební styl s kytarovým doprovodem, a zážitek to byl suprový! Byli jsme v jednom klubu v Alfamě a zpěváci byli úžasní, původně měl být na programu jeden zpěvák, ale ten postupně přemluvil pár lidí z obecenstva, aby si taky zapěli píseň. Úplně paf jsme byli z jedné postarší dámy, která se tak tak vyšplhala na pódium a pak to rozjela v takovém stylu, že se to nedá popsat slovy.

Také jsme tu oslavili narozeniny, přichystali jsme překvapení pro našeho kamaráda z Polska a čekali na něj v restauraci s písničkou happy birthday. Ochutnali jsme čerstvého lososa, trošku popili a jeli brzo domů, páč jsme byli unavení s velmi náročného dne, ke kterému se teď vrátím. Nejdůležitější zpráva: konečně máme auto! Ale byla to námaha, byl jsem domluvený s automechanikem, že přijedeme do Evory, vyzvednu si auto a můžu zaplatit převodem, no jo ale týpek tam nebyl a nikdo jiný o naší domluvě nevěděl. Bohužel tolik peněz v hotovosti u sebe většinou nenosím a bankovní systém v Portugalsku je natolik vymakaný, že dovolí lidem vybrat z bankomatu jen 400 Euro za den, takže v příjemně optimistické náladě jsme si prošli všemi vychvalovanou Evoru (nevím, co na tom městě kdo vidí, možná se nám nelíbila jen kvůli tomu, že jsem jí právě ten den nesnášel, ale už tam vícekrát asi nemusím).  Pak jsme zkusili hodinu stopovat do Lisabonu v naději, že ušetříme pár éček, ale bohužel se nezadařilo, takže zpátky na autobusový nádraží a skoro dvouhodinová cesta domů. Další den jsem se už sám vrátil do Evory a tentokrát jsem odjel i s autem a dokonce jsem i s autem dojel do Lisabonu! Cestou jsem se projel po nejdelším mostě v Evropě ( má něco málo přes 17 km.), což byl docela zážitek, sice to nemá na most v Číně (81 km), i tak jsem si užil ten výhled. Takže teď tady budu dělat taxikáře, abych nějak vydělal ty peníze nazpátek:D Ne, díky autu tady ušetříme spoustu peněz, páč autobusy a vlaky jsou tu opravdu drahé, pro představu: 35 Euro stojí měsíční lítačka nebo 5 éček za cestu na pláž, až se vrátíme do Prahy, tak cen za mhd si začnu asi víc vážit.

Dnes, neděle 29.9.2013, byl pro nás velký den! Vrhli jsme se samotincí do vln oceánu u Costy Caparigy a zkoušeli si zaserfovat. Už máme naše vlastní neopreny, takže jsme si půjčili jen prkna! Strávili jsme asi 5 hodin ve vodě a občas jsme se na to i postavili. Abych se přiznal, tak to není zrovna nejlehčí, ale jsme namlsaní z jůtubu a třeba za rok sjedem i nějakou tu pořádnou vlnu a nejenom pěnu...ale i když si sjedeme jen ty malé vlnky, tak je to úplně nejvíc nejlepší pocit.

Prozatím se s vámi loučíme, další příspěvek očekávejte již brzy.

Fado

Konečná zastávka v Leiře

Zdravstvujte! :D
Píšu celkem brzy, ale musíme ukončit kapitolu strávenou v Leiře :)

Tak minulý týden se toho tolik nedělo, pouze jsme študovali a připravovali se pomalu na finální test. Naše nejčastější aktivita tady je akorát chození nakoupit a čučení do noťasu. Párkrát jsme měli grilovačku blízko rezidence na velké terase s "výhledem" na silnici - jednou nám k tomu i hráli dva kluci - slovák a němec na kytaru, tak mi to trochu připomnělo Čechy!
Od minulého týdne jsme několikrát zašli do kantýny na oběd. První jídlo nám absolutně nechutnalo, nějaká smradlavá ryba s rozňahnanýma bramborama! Další jídlo jsme zkusili až pár dní po tomto labužnickém zážitku, a to kuře - no normálka :) Jídlo tu stojí 2,40 eur za: polívku, pečivo, jídlo, dezert, pití a salát.
Je ale super, ačkoliv tato kantýna nebude patřit mezi naši oblíbenou, že každý den mají na výběr 2 jídla a to maso nebo rybu. Často je na denním lístku chobotnice, a nad ní si ostatní dost pošmakují - my zatím nevyzkoušeli a asi už to ani nestihneme. Necháme se překvapit, jak jí dělají v lisabonské kantýně.

V pátek jsme odjeli znovu na výlet - zcela zdarma i s obědem. Nejdříve jsme zastavili v Alcobaca, kde jsme si prohlídli klášter. Další zastávka byla Peniche, romantické místo. Obrovské vlny naráželi do skal, slunce pálilo, racci štěbetali, mořský vánek - nu, co si víc přát! Byli jsme ale na vysokých útesech a tak jsme se nemohli koupat, jen jsme se tam procházeli a v místní škole ochutnali platýze. Další zastávkou bylo město Óbidos známé pitím žižiňa, které se pije v čokoládovém kalíšku. Chutná jako naše griotka, no co, dali jsme si dva panáky a vyrazili na obhlídku centra. Staré město bylo ohraničeno hradbami a ze starých kamenných uliček sálala historie..
O víkendu jsme už pouze trochu študovali na finální dnešní zkoušku - rozhovor, test a zkoušku. Musím říct, že to byla pro nás pro oba hračka, jelikož španělština nám dala slušné základy. Dostali jsme ve středu certifikát se 16 body z 20 - no, já chtěla víc, ale co se dá dělat :D Den jsme zakončili večeří v restauraci za 12 eur sněz co můžeš! Jídlo nebylo až tak famózní..

No a teď už jsme 2.den v Lisabonu, zatím jsme si zařídili jen tramvajenku a fiskální číslo na finančním úřadě ( nejspíš, vlastně ani nevíme, co to znamená, ale bez tohoto čísla bychom si nemohli založit účet). Včera jsme prošli uličky plné barů a klubů a dnes vyrážíme znovu! Uchvátil nás jazzový klub, tak ho asi dnes okusíme!

PS: Kuba se tu má jak v ráji, holky po něm dost letí, říkají jak je velmi atraktivní ! Jednu estonku a polku musim odhánět :D
A ještě něco, omlouvám se Kubový rodině, že jsem na fotkách víc než Kuba - jak už ale asi víte, fotit se moc nechce :D


A zde jsou další fotky z výletu (zapomněla jsem si s sebou vzít foťák há, tak tyto fotky nejsou přímo od nás).

Klášter Alcobaca

hrobka

dřívější panovníci asi

na zahrádce kláštera rostou pomeranče:)

kuchyň

stále kuchyň - a my mysleli, že je to koupelna :D

Peniche

Óbidos

přípitek Žižiňou

mňaminky

Pěkné knihkupectví, ve kterém prodávali i ovoce a zeleninu.

za hradbami  se našel i koutek pro děti 

česká skvadra

Naše rezidence

na barbecue party kuba dělá hamburgery :)

naše rozlučková fotka v restauraci s naší skuponiou

něco málo z pochoutek v restauraci

Sangrii, jo, tu  máme rádi!

můj první čerstvý fík :D

a tady jedno ze známých jídel v Portugalsku :D

Video z water baloon fightu:

http://www.youtube.com/watch?v=XKv9evb-J4A

Leira 2. týden

Olá to all.

Chystáme pro Vás další z našich reportů z Portugalska a snad to bude kvalitní počteníčko.

Nuže, hezky pěkně popořadě, v sobotu jsme se hezky vybili na náměstí, když jsme se zúčastnili water baloon fightu a byl to nářez! Netroufám si tipovat kolik tam bylo lidí, ale náměstí bylo celé zaplněné fightery. Nejdříve jsme si tedy museli vystát asi tak půlhodinovou frontu na trička, abychom se přiřadili k týmu a pak to začlo, čtyři týmy nahnali naráz na náměstí a všichni se rozeběhli k balónkům a hned začli mrskat balónky po ostatních. Celkově fight trval tak 5 minut, ale i za tu chvilku jsme byli totálně mokří a schytali pár slušných pecek. No pak jsme si krásně zatleskali, shodli jsme se, že náš tým zcela jasně dominoval a začli sbírat prasklé balónky a během pár minut bylo náměstí zcela uklizeno ( pochybuji, že tento jev by byl k vidění v naší milované zemi). Klasicky po takovémto naprosto vyčerpávajícím výkonu nás přepadla žízeň, takže jsme nahodili párty dresscode a načli si naše oblíbená vínka za dvě éčka. Cestou do našeho druhého domova ( rozuměj  club Farmacía) jsme vína vypili a začli jsme vylepšovat naší angličtinu, páč anglicky mluvíme daleko lépe v alkoholovém módu, tak jsme si pomohli dalšíma pivkama.J Zřejme nejlepší pivo tu je Sagres, ovšem s naší milovanou Plzní se nedá srovnávat ani zdaleka a ani nechápeme, že tu většina lidí pije třetinky...

Další den byla naplánovaná pláž, konečně koupání! Vyrazili jsme tedy do Sao Pedro de Moel. Ve zkratce: voda ledová, hnusný oběd, studený vítr ale i tak to bylo naprosto super, přijde mi, že náladu erasmáků by snad nedokázal zkazit žádný, opakuji žádný politik. Lucka se dokonce smočila v moři, já jsem popravdě do vody nevlezl, i když...při naší menší procházce po pláži náš při přílivu trošku smetla vlna, takže i já jsem okusil oušn. Poptávali jsme se na surfařskou školu, ale 30 éček za hodinu učení se nám opravdu dávat nechce, takže si budeme muset poradit jinak.

Během týdne se samozřejmě pilně učíme portugalštinu, školu máme od devíti do jedné s občasnou odpolední výukou do 16:30. Ve čtvrtek jsme měli v plánu navštívit místní restauraci, kterou nám tu doporučili, ale bohužel jsme se tam jaksi nevešli – přece jen cca 25 lidí není málo. Takže jsme se vydali do druhé restaurace, kde jsme se najedli formou bufetu, jídlo bylo dobré, ale žádný speciální kulinářský záčitek jsme si neodnesli. No po restauraci jsme klasicky zabloudili k pivu a jak to dopadlo....v pátek ráno jsme měli od školy zaplacený celodenní výjezd, ale v jaké stavu všichni dorazili, to se koukněte dole na photos. K výletu, zajeli jsme busem do města Batalha, kde jsme okoukli nádherný klášter a katedrálu. Pak jsme si to namířili k městu Nazaré, na pláž, kde jsem byli asi 4 hodiny a celou dobu se bavili skákáním do dvoumetrových vln. Jeden ze studentů to bohužel odnesl dvěma stehy na hlavě, ale nevermind. Dalším cílem byla umělecká škola, kde jsme byli opravdu jen chviličku, spíše to byla zastávka pro ty, kteří tam budou po jazykovém kurzu studovat. Dost lidí tuto zastávku prospalo v autobuse. No a konečně poslední zastávkou byla pláž v městě Sao Martinho de Porto. Tam jsme to okoukli a vyrazili zpět do našeho milovaného města.

V sobotu jsme museli využít krásného počasí a znovu jsme vyrazili do Nazaré-tentokrát už na celý den. Největší zábavou pro nás bylo opět skákání do vln a velmi únavné nicnedělání, bavilo nás to tak, že jsme skoro ani nevšimli našich fialových těl. Konečně jsme také ochutnali něco z místní kuchyně (foto dole).

 

V něděli se odehrával fotbalový zápas místních hochů na krásném stadioně, bohužel krásný stadion byl asi tak to jediné, co na tomto zápase bylo zajímavé. Kvalita 2. portugalské ligy byla občas až k smíchu, dobrou náladu nám udržoval jedině místní ,,kotel“ fotbalových fandů, kteří neúnavně povzbuzovali fotbalisty. Zápas skončil až v prodloužení, jednalo se o pohár, a domácí naštěstí zvítězili, takže fanoušci ( cca 300) se mohli radovat.

Další příspěvek očekávejte již brzy. Slunce v duši.

fight!

Sao Pedro

skoro všichni v Sao Pedru

"hra" na retardy

společenská únava na výletě

Batalha - chrám

mořská panna

Náš oběd:))

Nazaré