ALGARVE

Začalo pořádný teplo, tak jsem vyrazila  na 4 dny se spolubydlícími Benjou a Majou z Polska do Algarve, na jih Portugalska, kde se skrývají jedny z nejkrásnějších pláží na světě! Jakub tentokrát nejel, jelikož začal být trochu nachlazený a hlavně jsme si už od sebe chtěli oddychnout, tak to byl jen dámský trip! Jeli jsme starým mini vanem, s kamarády Portugalci od holek, trvalo to tak 5 hodin, no pěkná dálka, ale za to cestu jsme si užili. Byli to samý serpentiny, spousta pěkné přírody, no úúúúža. Zakempili jsme to ve městečku Lagos, u centra přímo na jedné krásné pláži a tam jsme čekali až všichni odejdou, postavili si stan a spinkali jak zabitý!

 Druhý den jsme se dlouho opalovali na pláži, až do červena a pak vyrazili stopovat směr Faro, kde jsme měli domluvený ubytování přes Couchsurfing. Pro ty, kteří to neznají (pro rodiče atd. :)), je to stránka, kde lidi nabízí ubytování u sebe doma na pár dní. Jeden kluk nás vzal nejdřív jen do Portimao a další stopa jsme chytli až do Fara. Sice pán říkal, že nejede až tam, že jen 40 km před Faro, ale nakonec po vtipném klábosení se rozhodl, že nás vezme až tam. Neuměl ani anglicky a já jediná umim něco žbleptnout portugalsky, tak jsem si jí aspoň procvičila, jelikož tenhle týden jsme už měli z ní zkoušku. Zastavili jsme se i v jedné Pastelerii, kde nás pozval na pivo, výtečný sýr a typický dezert Algarve. Pak nás odvezl přímo do centra Fara, hodný pán no!

Ve Faru, kdy bylo už dost večer, jsme se marně snažili dovolat chlápkovi, u kterého jsme měli spát. Seděli jsme tedy smutní v baru a bloumali co dál, obepisovali jsme všechny možný erasmáky a portugalce, kde bychom mohli spát. Nakonec jsme ale přece jen našli hostitele, který pro nás přijel a odvezl asi 5 minut z Fara do menší vesničky. Faro jinak není ani moc zajímavý město, sami místní říkali, že tam není co vidět, to už hezčí je Lagos, Sagres, Portimao a jiné. Tak jsme se ubytovali u 33 letého Ricarda, který má 6 letého Tiaga :) Bydleli jsme v pěkném řadovém domku s terasou, zahradou a bazénem. Večer jsme si šli na párty do garáže, kde bydlí jeho kamarádi. Měli tam mikrofon, elektrický bubny, kytary, mega repráky, tak jsme tancovali a zpívali a byla zábava! 

Druhý den jsme vyrazili na oběd do nejvíc suprový restaurace u Fara, kde mají nejčerstvější ryby za "pár" šupů! Byla to pěkná venkovní restaurace s velkým grilem, servírky nám každou chvíli nosili nové a nové ryby, mohli jsme jich sníst kolik chceme a bylo to vše i s přílohou a pitím za 6 eur, což tady v Lisabonu je opravdu za hubičku. Nevím sice, co všechno to bylo za druhy ryb, jen že jsme měli makrelu a pak další, u kterých jsme nemohli najít ani anglický název. No opravdu delikatesa! Po obědě jsme zajeli k Ricardový mamce ještě do menší vesničky, kde jsme dokonce viděli i cikány sedět na louce s kytarou v ruce a koňmi. Jeho mamka bydlela v útulném domečku, typickém pro Algarve, všechny domy jsou tam bíle natřené, vypadají skoro jako nové, jak je natírají často. Ochutnali jsme mandle, které pěstuje na zahrádce a další typický zákusek Algarve. Jeho mamka sice neuměla anglicky, ale dostali jsme od ní nabídku k přespání u ní na terase, kdybychom tam ještě někdy zavítali. 

Další večer už byl poklidný a v neděli ráno jsme vyrazili na kole na pláž, které jsme si půjčili od Ricardových amigos. Cesta na pláž byla fakt pěkná, sice oni tomu říkají projížďka přírodou, já bych to nazvala spíš projížďka suchou pustinou. Pláž nebyla zas tak úžasná a voda ani tolik čistá. A hlavně teplota vody se moc nelišila od Lisabonský, což mě pěkně zklamalo! V létě tam mají totiž normálně teplé moře, ale bohužel se asi ještě moc neoteplilo. Odpoledne jsme vyjeli směr Lisabon s Luisem, kamarádem od Ricarda, který u nás pak přespal na noc. 

palmová alej

Pozvali nás na konci května, abychom k nim zase zavítali, že nám ukážou krásy Algarve, jako malé ostrůvka blízko Fara, které se projíždí lodí, tůru do hor, návštěvu skvělých restaurací apod. Jsem fakt ráda, že konečně po těch 8 měsících jsem poznala místní lidi! 

mapa jen tak pro zajímavost :)

Jinak si tu užíváme krásného letního počasí, 30°C, takže samé pláže a párty :D Dnes razíme na jazzový koncert na náměstí! Adeus!

MADEIRA a rodinná návštěva

Boa tarde čtenáři!! 

   Tak jsme vyjeli na další dovolenou, tentokrát na Madeiru. Je to maličký ostrov 57 km na délku, 22 km na šířku, má přes 250 tis. obyvatel. Po příletu v ranních hodinách jsme se vydali směr Funchal, hlavní město Madeiry (i když Madeira patří pod Portugalsko, hlavní město ostrov má). Sehnali jsme vše potřebné, jako mapu, jídlo, jízdní řády autobusů, prošli si pěkné centrum a vzali si bus do dalšího města, od kterého jsme stoupali do hor.

místní pidi banány, neznámé ovoce a zprava anona (láhovník česky)

    Kopce tu mají fakt parádní, šli jsme jen po silnici, ale skoro jako kdybychom spíš šplhali než chodili. Nechápali jsme, jak to můžou vyjet auta nebo dokonce autobusy. Ale jak se pak ukázalo po pár dnech, co jsme se i svezli, zjistili jsme, že s tím neměli až tak velký problém. Měli jsme namířeno na Rabacal, místo, odkud se chodí na tři levády, ve 1400 metrech. Po cestě jsme vzali stopa,a náhle z krásného slunného počasí se stala mlha, doprovázená zimou a po silnici se různě procházeli krávy. Působilo to trochu depresivně až strašidelně, nicméně jsme dorazili přímo k levádám a postavili stan. (Leváda je zavlažovací kanál, na Madeiře jich je spousty a díky nim vznikly turistické stezky, které je lemují po celé své části)  V noci nám byla trochu zima, ale dalo se to, jenže když jsme se ráno probudili, žádné sluníčko nás nepřivítalo a stále byla taková mlha, že jsme neviděli 5 metrů dopředu.

výhled ráno ze stanu

   Měla jsem celkem problém s představou, že plánované další 4 dny strávíme v této mlze a ve vlhku, kde se mi blbě dýchalo, tak jsme se rozhodli, Kuba donucením, že opustíme toto místo a vrátíme se zpět odkud jsme přišli, tzn. dolu k moři. Celý den pak byl prostě divný, nezachránila to ani návštěva restaurace, kde jsme ochutnali tradiční Espadu (něco jako mečoun či tkaničnice) a skvělý domácí pivo Coral, které bylo podle mě i lepší než některé naše česká piva. 

Další dny jsme pak objížděli ostrov autobusy nebo stopem, zašli si do lávové jeskyně, kde jsme mimo prohlídky samotné jeskyně shlédli i dva 3D filmy. No, poutavá turistická atrakce. Dále jsme projeli městečkem Santana, které je vyhlášené typickými domečky.

Porto Moniz a jeho slavné lávové bazénky

banánů bylo všude dost

naše místečko na spaní

a výhled ze stanu

   Další polovinu zájezdu jsme strávili konečně na levádách, které už nebyli tak vysoko v horách, jen v 800 metrech a méně. Každý den jsme nachodili tak 15 km, viděli nádherný výhledy na moře a hory, zastavili jsme se i na domácí pálenku z cukrové třtiny s medem a citronem - Poncha, koktejl míchaný z piva, vína, zmrzliny a ananasu - Nikita.

nejkrásnější výhled z levády

nevypadá to tak, ale je to fakt sešup :)

mezi levádami bylo několik jezírek a vodopádů

trochu jiná, městská leváda

náš boj! pohřební lodička vyhrála jupíí! 

pěkný městečko Machico

typické masový špíz

a takhle si normálně vaříme, už jsme ale povýšili od ešusu k normálnímu hrnci :D

a jedna hrozná fotka u moře (kde se ani Kuba nekoupal a to voda byla teplejší než v Lisboa)

půl hodinový tunel

v městu Monte, kde je hrobka a socha Karla I.

tradiční dřevěné saně

skvělý pivko a tradiční luštěnina k pivu

   V den, kdy jsme přiletěli z Madeiry jsme uvítali rodinku Kuby. Strávili jsme krásné 3 dny prozkoumáváním města a okolí. Táta Kuby si dokonce zkusil i zasurfovat.

okoun vs. sardinky

popíjení Caipirinhy v popíjecí čtvrti Bairru Altu :)

rodinka v Sintře

 Zde pár fotek od neamatérské fotografky amatérských účastníků.