Boa tarde čtenáři!!
Tak jsme vyjeli na další dovolenou, tentokrát na Madeiru. Je to maličký ostrov 57 km na délku, 22 km na šířku, má přes 250 tis. obyvatel. Po příletu v ranních hodinách jsme se vydali směr Funchal, hlavní město Madeiry (i když Madeira patří pod Portugalsko, hlavní město ostrov má). Sehnali jsme vše potřebné, jako mapu, jídlo, jízdní řády autobusů, prošli si pěkné centrum a vzali si bus do dalšího města, od kterého jsme stoupali do hor.
 |
| místní pidi banány, neznámé ovoce a zprava anona (láhovník česky) |
Kopce tu mají fakt parádní, šli jsme jen po silnici, ale skoro jako kdybychom spíš šplhali než chodili. Nechápali jsme, jak to můžou vyjet auta nebo dokonce autobusy. Ale jak se pak ukázalo po pár dnech, co jsme se i svezli, zjistili jsme, že s tím neměli až tak velký problém. Měli jsme namířeno na Rabacal, místo, odkud se chodí na tři levády, ve 1400 metrech. Po cestě jsme vzali stopa,a náhle z krásného slunného počasí se stala mlha, doprovázená zimou a po silnici se různě procházeli krávy. Působilo to trochu depresivně až strašidelně, nicméně jsme dorazili přímo k levádám a postavili stan. (Leváda je zavlažovací kanál, na Madeiře jich je spousty a díky nim vznikly turistické stezky, které je lemují po celé své části) V noci nám byla trochu zima, ale dalo se to, jenže když jsme se ráno probudili, žádné sluníčko nás nepřivítalo a stále byla taková mlha, že jsme neviděli 5 metrů dopředu.
 |
| výhled ráno ze stanu |
Měla jsem celkem problém s představou, že plánované další 4 dny strávíme v této mlze a ve vlhku, kde se mi blbě dýchalo, tak jsme se rozhodli, Kuba donucením, že opustíme toto místo a vrátíme se zpět odkud jsme přišli, tzn. dolu k moři. Celý den pak byl prostě divný, nezachránila to ani návštěva restaurace, kde jsme ochutnali tradiční Espadu (něco jako mečoun či tkaničnice) a skvělý domácí pivo Coral, které bylo podle mě i lepší než některé naše česká piva.
Další dny jsme pak objížděli ostrov autobusy nebo stopem, zašli si do lávové jeskyně, kde jsme mimo prohlídky samotné jeskyně shlédli i dva 3D filmy. No, poutavá turistická atrakce. Dále jsme projeli městečkem Santana, které je vyhlášené typickými domečky.
 |
| Porto Moniz a jeho slavné lávové bazénky |
 |
| banánů bylo všude dost |
 |
| naše místečko na spaní |
 |
| a výhled ze stanu |
Další polovinu zájezdu jsme strávili konečně na levádách, které už nebyli tak vysoko v horách, jen v 800 metrech a méně. Každý den jsme nachodili tak 15 km, viděli nádherný výhledy na moře a hory, zastavili jsme se i na domácí pálenku z cukrové třtiny s medem a citronem - Poncha, koktejl míchaný z piva, vína, zmrzliny a ananasu - Nikita.
 |
| nejkrásnější výhled z levády |
 |
| nevypadá to tak, ale je to fakt sešup :) |
 |
| mezi levádami bylo několik jezírek a vodopádů |
 |
| trochu jiná, městská leváda |
 |
| náš boj! pohřební lodička vyhrála jupíí! |
 |
| pěkný městečko Machico |
 |
| typické masový špíz |
 |
| a takhle si normálně vaříme, už jsme ale povýšili od ešusu k normálnímu hrnci :D |
 |
| a jedna hrozná fotka u moře (kde se ani Kuba nekoupal a to voda byla teplejší než v Lisboa) |
 |
| půl hodinový tunel |
 |
| v městu Monte, kde je hrobka a socha Karla I. |
 |
| tradiční dřevěné saně |
 |
| skvělý pivko a tradiční luštěnina k pivu |
V den, kdy jsme přiletěli z Madeiry jsme uvítali rodinku Kuby. Strávili jsme krásné 3 dny prozkoumáváním města a okolí. Táta Kuby si dokonce zkusil i zasurfovat.
 |
| okoun vs. sardinky |
 |
| popíjení Caipirinhy v popíjecí čtvrti Bairru Altu :) |
 |
| rodinka v Sintře |
Zde pár fotek od neamatérské fotografky amatérských účastníků.
